Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Vidím, že se tahle močůvka s názvem FanFiction deník a její poseroutkové, které jste nikdy neviděli autorům opravdu pomáhat, jak se dušují, že tady dělají, a nikdy jste ani vzdáleně nezahlédli jejich komentář pod povídkami, proč asi, že - že by z obavy, co by jim na jejich geniální postřehy, názory a vývody řekli čtenáři a autoři daných počinů?, za to se po vzniku deníku snesli sem jak kobylky, aby zde vyprázdnili svůj ostrovtip a bystrou mysl. A ono zbytečný ten přebytek času a energie na čísi straně ještě někdo čte… jsem slyšela. Tak výborně, jdeme na to. Takže se pojďme podívat na to, co například prozrazuje konkrétní literární kritika konkrétní osoby u konkrétní povídky - Salome: Daná osoba se očividně nechá ráda spoutat pravidly. Dle toho také vypadají její komentáře – na první pohled se zdá, že jsou uhlazené, rozumné a dobře pochopitelné, což je však optický klam prázdné formy. V souladu s tím, jak rigidně se očividně daná osoba drží pravidel, je mi zřejmé, že cokoliv, co nespadá do jejího schématu chápání, bude nejspíš velký problém, a to včetně vzdělávání a pochopení složitějších studijních konceptů. O těchto svých malých dílčích pravidlech si daná osoba zjevně myslí, že jsou nad zákony, a nedržet se jich rovná se kriminálnímu počinu. Je těžké si rozumět s někým, kdo má přesně opačné vnímání literární četby, tvorby, literatury. Přístup autora tohoto komentáře jasně naznačuje, že se sice drží nějakých pravidel, která byla ustanovená pro jednodušší čtení, aby se jakéhosi základního pochopení domohli i jednodušší lidé, bohužel jí rigidní se držení těchto (volitelných) pravidel, zabraňuje chápat širší kontext a zpracovat text i z dalších stránek než jen jí zvolených parametrů, včetně toho uvažovat nejen nad tím, co čte, ale také jak o tom posléze píše, co to o něm jako o člověku vypovídá, o čem píše, co ví o tom, co kritizuje, co ví o možnostech a situacích, v jakých text, o kterém píše, vznikal, co ví o tom, kdo a za jakých podmínek povídku na internet vložil. Kdysi kdosi řekl, že je velká chyba, že se autoři fanfikce hodnotí stejným způsobem jako autoři publikovaných knížek. Tato osoba přišla však do světa tehdejší fanfikce poměrně pozdě, takže jí zjevně unikly souvislosti – oni se autoři fanfikce nehodnotí stejně jako autoři publikovaných knížek, to pouze jednodušší jednotlivci považují autory textů za jednu a tutéž neviditelnou osobu, která má pro ně přesně ten daný věk, aby jim nebylo blbé daný text po libosti kritizovat. Autor této rádoby kritiky (a několika velmi pikantních dalších) se snaží stavět do role soudce, který má morální, racionální a logickou převahu nad autory, přičemž každým svým slovem dokazuje, že vlastně neví, co to psaní je, a jak by ho vlastně měl provozovat. Bohužel místo toho, aby si naťápal na hubu předtím, než začne verbálně onanovat určitým pro jednoduché jedince stravitelným stylem nad texty nezletilých osob, a vlastně svým dokonalým vybroušeným stylem jenom dokazuje, že nad tím, co napsal, vůbec neuvažuje. Neuvažuje, že ze své pozice očividně dospělého (osoba nezletilá by totiž zjevně takovýto formalistní paskvil nenapsala - sláva plochému formalismu) vykonává soudy literární kritiky nad dítětem. Konečně text, který nebylo těžké zkritizovat, což! Nikdo tě nenutí a nikdy nenutil číst takové texty, nad kterým je třeba nejen je bezhlavě přečíst a masturbovat spolu s nimi, ale nad kterými se ve skutečnosti musíš přemýšlet, proč je tam někdo napsal. A o tom to celou dobu vlastně bylo – odpovězte na otázku, proč jsem to napsala, odpovězte na otázku, proč jsem to napsala, jak jsem to napsala. Chápu, že jsi to nikdy nepochopila, protože jsi nikdy tak hluboko do textu vlastně nezašla. Děkuji, že jsi mi odpověděla na otázku, co to vypovídá o tobě. Není divu, že se ti text nelíbil. Nejsi jeho cílová skupina, protože byl vlastně psaný o tobě. O lidech, kteří čtou, ale vlastně je to nezajímá. Myslíš si, že jsi ten text přežila, ale vlastně jsi jenom potvrdila smysl toho úsilí. A smyslem toho úsilí rozhodně nebylo nechat všechny lidi přečíst všechno dokonce za každou cenu. Nikdy jsem se v ničem z toho, co jsem napsala na své stránky jako povídku, nikomu vědomě nepodbízela, jak mi nevědomě vnucuješ, abych dělala. Děkuji. Mé bezbřeze ironické mladší já Ti z duše děkuje a zdraví Tě. Pro tvou informaci cílem tvé četby bylo najít něco zhola jiného, než co bylo mým cílem sdělit - chápu, že to je velmi matoucí. Další věc, která byla odhalená tvým stylem četby, je, že čteš velmi plytce a povrchně. Ale chápu, že ne každý má ten dar brát text komplexně. Díky za pochvalu, nebylo jí třeba. P.S. “Proč si ho nepřivezla *S* sebou, když Snapeovi nevěří?“, když už se stavíš do pozice osoby, která si může dovolit poučovat, a nebo změnili od té doby, co jsem se to naposledy učila, gramatiku? Měla by sis víc hlídat vlastní texty – pokud o nich tedy předem nesoudíš, že jsou odpad, což bych ti ale vzhledem k tomu, kam jsi našla kuráž své postřehy schovat, vlastně ani nevyčítala. P.P.S. Ad pravila, na kterých tak ráda provozuješ mentální rimming: dodržovat bych je mohla, aby tys pochopila, co já jsem chtěla svými texty říct, ale kdybych se jich skutečně tak křečovitě držela, riskovala bych, že se ze mě stane zhruba stejně nudný člověk, který by neměl o čem psát, a tudíž bych si raději musela zvolit jednodušší cestu kritiky již existujícího. Tam si přece jenom stačí zvolit dostatečně jednoduchý cíl, abych vypadala pěkně - viz předchozí text. P.P.P.S. Já jsem i ve svém mladém věku aspoň věděla, že moje povídky nikomu neublíží, a v souladu s tím jsem postupovala. Můžeš říct to samé o svých rádoby kritikách? A pro ty z vás, kteří přichází na toto místo až nyní: Dávejte si velkého majezla nejenom na to, jaké povídky čtete, ale dávejte si taky veliký pozor na to, čí kritice důvěřujete. Věřte mi, že místní kontext zdaleka neznáte. Tomu říkám hledat tak dlouho, až dojedu někoho, na koho budu mentálně stačit. To by mě zajímalo, jaké skvosty jste třeba ve 14 napsali vy tady všichni. Maucta.”
Přidělené hodnocení: 5 Dne: 2024-03-13 19:34:32
Salome:“Nebudu bodovat, protože jsem nedokázala dočíst. Tak se jen pokusím shrnout důvody, proč jsem to nedokázala. Už první kapitola byla na můj vkus příliš hystericko patetická, nevěřila jsem ani náhlému vyústění večera, když autorka v zájmu překvapení ohnula logiku a nedala ani žádné vodítko v prožívání postavy. Mollière se do úst Harryho hodil zhruba stejně jako šepot do úst Snapea. Druhá a třetí kapitola byly pěkné, vtipné, uvěřitelné, takže jsem dala přeci jen povídce šanci, a to až do desítky. Od začátku jsem však měla problém s jazykovým stylem – některé obraty působily kouzlem nechtěného humoru (Měl nasazený zamyšlený výraz./ která vylosovala nad tímto výjevem vítězný úsměv/ Myslím tudíž, že teď je poněkud nad slunce jasné) Pobavil mě i jednohlavý učitelský sbor, navíc s anglickým citoslovcem, které ostatně autorka užívá soustavně, takže nejde o překlep („Oh, to já děkuji, že jste sem vážila cestu,“ a všichni profesoři sborově přikyvovali, div že se jim hlava z krků neskutálela.) Poměrně hysterickému stylu odpovídají i rádoby originální jména bez geografického ukotvení, jak je v kde autorka zaslechla – a některé jí ani nevěřím, že zaslechla (Damián okamžitě utvořil dvojici se zmijozelským kamarádem Lokim. Ezechiel vytvořil dvojici s Elien, Dimitrij, Ezechielův kamarád, s další společnou přítelkyní, Lorè. Cristalline, která se po několika řádcích záhadně změní na Madame Louise Cristalline). Jeden spisovatel (myslím skutečný, tj. který se tím živí), hovoří "o onanii uvozovacích vět" – když je jich příliš mnoho. Co by řekl na jednu repliku obalenou hned třemi uvozovacími větami? (Po pár občasně zvládnutých neverbálních zaříkadlech promluvila k Harrymu Lorè: „Pane profesore,“ oslovila ho, „nemáme ze včerejška resty?“ řekla). Kromě toho ve snaze neopakovat se volí uvozovací věty „neotřelé“, které jsou buď nevhodné, nebo přímo směšné. Špatné řemeslo prozrazuje i to, že uvozovací věty začínají spojkou „a“ ( („O čem posledních pár minut mluvila?“ zarazil Harryho odchod baryton. „Damián mi dělá starosti,“ uvedl Severus. „Začíná mu být ukradená kolej, nehledí na body, nedělá domácí úlohy. Navíc jsme se pohádali. Řekl bych, že někoho má, ale protože mi nic neřekl…“ a zavrtěl hlavou. //„Nepřibližuj se,“ a Damián se odtáhl.), navíc někdy i s POV jiné postavy („Pusťte mého syna,“ a Damián zpozoroval, kolik vzteku je i v Harrym Potterovi, přímo jím vibroval, což už bylo nepřehlédnutelné.) Jazyk neodlišuje postavy – Draco středního věku i Severus se stále vyjadřují jako teenageři z nižší střední třídy (ano, je těžké vložit postavám do úst jiný jazykový styl, než používá autor, ovšem je to podmínka dobrého řemesla). Autorka nemá cit pro uměřenost – střídá pubertální jazykový kód (u dospělých postav) s nepřirozeně knižním naopak u pubescentů, (odvětil drze Ezechiel, na což se mu dostalo silnějšího stisku, až vykřikl bolestí) Nelogické je i používání francouzských slovíček při použití tlumočícího lektvaru („Monsieur Potter!“ – Jak to tak mohlo znít původně, než to lektvar přeložil? Pro změnu dále Francouzka s tlumočícím lektvarem dokáže říct větu „Chápu vaše vytížení, my darling,“ – tak to už fakt nevím, jak mluvili - česky?) Ovšem podstatnější jsou pro mě chyby v logice děje: Zápletka se stěhováním pozemků byla neskutečně nelogická - a pozdější vysvětlování pouze odhalilo její nereálnost. Ovšem víc mi vadila reakce Minervy, která se beze slova zvedla, se slzami vzteku a bezmoci – není to přeci tak, že by mohla tuto žádost slušně odmítnout, že? Ještě že ta hloupoučká, slaboučká zestárlá dívenka (proč ji ale autorka pojmenovala McGonagallová?) má Harryho: „Teď jste vy ředitelka, a co nedovolíte, nestane se.“ Kromě Minervy neodpovídají ani další postavy. Poppy obávající se, že ji Minerva zabije kvůli ananasu (tomu, co nebyl ani jeden v celé Británii ) – buď to není Minerva, nebo Poppy, v každém případě lze doporučit autorce, aby se aspoň podívala na filmy, když už se jí nechce znovu číst knížky, než něco začne psát. Vrcholem, po němž jsem na další čtení rezignovala, byla v 10. kapitole je dvojice šesťáků z Nebelvíru a Zmijozelu (vždy byli rádi spolu že) vulgárně napadnou „obávaného“ Snapea – jistě, to je rozpoznávací znak obávaných lidí, že si na ně každý blbec otvírá ústa. Ovšem případů, kdy autorka znásilnila zdravý rozum a logiku, protože to potřebovala pro svůj děj, bylo na těch deset kapitol příliš – než abych dokázala povídku dočíst. Pravopis a gramatika jsou slušné, ovšem chyby, které se vyskytují, se vyskytují soustavně (nejde tedy o nepozornost, ale o neznalost některých jevů. (např. skloňování – kdo co Cristalline, koho čeho Cristallino… , Brumbálovsko-Potterovský ideál, Krásnohůlská návštěva…). Iritovalo mě používání hovorových výrazů (př. vyšilovat) v „ústech“ objektivního vypravěče. Velmi rušivě a amatérsky působí i střídání POV, někdy větu po větě, zcela zmateně, podle momentálních potřeb autorky. Vadily mi i chyby ve faktografii: Anglickou(!) školu čar a kouzel v Bradavicích, která existovala dávno předtím, než se objevil jakýsi Ježíš Nazaretský!“ – dobře, tak kanonická doba založení Bradavic není pro autorku důležitá (anebo je spíš nad její síly najít si to, protože vědomé odchylky od kánonu jsou ty, které mají význam pro děj, a tohle fakt žádný význam nemá). Ale kde si myslí, že byli Angličani v době Ježíše Nazaretského? V celé Británii nejsou svícny a ananasy (že by třetí světová? Tomu ale nic nenasvědčuje… nevím, nedává mi to smysl. Máme jazykový lektvar, ale přesto se učí lidé cizí jazyky – asi z nudy. Ale možná, že jej umí zhotovit na celém světě jen Snape, což by vysvětlovalo, proč si krásnohůlští nepřivezli svůj. Ovšem logiku, kdy ředitelka Krásnohůlek požádá o přípravu tohoto lektvaru Snapea, a pak ho urazí tím, že pošle lektvar na přezkoušení do Francie, zda neobsahuje jed, opravdu nepobírám. Proč si ho nepřivezla sebou, když Snapeovi nevěří? Jak lze během sekund prozkoumat na všechny jedy? O událostech války se studenti překvapeně dozvídají až v šestém ročníku od Binnse (přes kanonický fakt, že novodobé dějiny nikdy neučil), protože do té doby s nimi nikdy nikdo o ničem nehovořil (když ne rodiče, tak co třeba loňští šesťáci? A předloňští… tomu se mi opravdu nechce věřit. Celé to působí jako špatné maňáskové divadlo plné výkřiků, šepotů a replik, které na sebe nenavazují a mnohdy je nelze ani s vážnou tváří vyslovit. Ne, opravdu to nejde.”
Přidělené hodnocení: x ( rozečteno ) Dne: 2015-04-06 00:20:58
KalamityJane:“On ten název je ale fakt výstižný... Námět se mi líbil, vlastně se mi to hezky četlo. Pak ale přišel zlom a do příběhu se během okamžiku přimotalo několik vedlejších linií a postav a úplně zbytečně. Každý jen čeká na to, jak to dopadne se čtyřmi hlavními protagonisty. Chybí mi do konce 80 stran a prostě už to nedočtu. Příliš rozvleklé. Škoda, mohlo to být lepší, kdyby se po deseti kapitolách vše vyřešilo a nenatahovala na dalších dvacet. Hodnocení asi není spravedlivé, subjektivně by to byla trojka, ale protože posledních několik desítek stran jsem dala fakt jen se zatnutými zuby, tak za jedna...”
Přidělené hodnocení: 1 Dne: 2015-03-23 21:03:39
lymmet:“Velmi výstižný název...”
Přidělené hodnocení: 1 Dne: 2014-09-17 13:37:08
Mrmla:“---”
Přidělené hodnocení: 1 Dne: 2014-06-16 08:51:23
Silvia.Feroceta:“...”
Přidělené hodnocení: 2 Dne: 2014-05-21 15:03:02
jesssnape:“to zas bylo něco...”
Přidělené hodnocení: 1 Dne: 2014-03-16 16:55:02
Trinyx01:“musím se obdivovat - došla jsem až k 16 kapitole. Pak jsem to už nevydržela..”
Přidělené hodnocení: x ( nedočteno ) Dne: 2014-03-16 22:39:28
shadow:“SinamLlumi povídku okomentovala výstižně, ztotožňuji se s ní, jen jsem to vzdala až o něco později, po 6. kapitole.”
Přidělené hodnocení: 1 Dne: 2014-03-15 15:59:37
SinamLlumi:“No, co na to říct... název povídky je mimořádně výstižný. :) Kdybych měla hodnotit stylem autorky, pak „ne“. Kdybych měla hodnotit tak, aby můj komentář ostatním něco přinesl: 1. Autorka ráda používá citáty a básnické obraty, ne vždycky ale úplně trefí, co znamenají. :) (Což často platí i pro běžná slova – _platná_ může být vyhláška nebo jízdenka, ne ředitelka.) 2. OOC postavy 3. Sloh je málokdy úměrný situaci v ději, navíc chaotický, neinformativní a rozvláčný. 4. Harryho rozhovor se školou povinným synkem (...Ezekielem...): „Miláčku, je mi srdečně jedno, s kým momentálně spíš.” Kurnik šopa, tož to né, to je teda moc! Mrzí mě, že nemůžu posoudit příběh, ale z výše uvedených důvodů jsem vzdala už ve druhé kapitole. S.L.”
Přidělené hodnocení: 1 Dne: 2010-11-08 13:15:12
Akkarra:“Nuda.... OOC Severuse z první kapitoly, nad kterým se mi chtělo usilovně plakat - to proto, že ho autorka charakterově doslova zmrzačila - bych ještě přežila. Druhou kapitolu už jsem ale prozívala a u třetí jsem se přistihla, že ani nevnímám, co vlastně čtu a raději přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta... :/”
Přidělené hodnocení: 1 Dne: 2010-11-10 17:06:21
ZJTrane:“Harryho som v tejto poviedke z duše nenávidela. Nemám ho rada, ale tu bol ešte protivnejší ako inde. Poviedka sa mi zdá miestami rozťahaná a vzťah-nevzťah Severusa. Ich zmierenie sa a uznanie vzťahu je akoby nasilu odďaľované. Napriek všetkým výhradám, sa mi poviedka čítala výborne. Bavila som sa, ale stačilo mi z nej raz. Za zábavu dávam body.”
Přidělené hodnocení: 2 Dne: 2010-11-11 20:50:00
A-SISI:“Klasický styl a klasická kvalita - pro ty co znají netřeba upřesňovat, pro ty co ne - doporučuji přečtení.”
Přidělené hodnocení: 5 Dne: 2010-11-07 16:58:20