Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Sem tam se jí v povídce opakují slova. Ne, ani v angličtině není něco takového běžné. Tak jo, jednak mi připadá tato povídka velice IC, a to jak co do vyprávěcího stylu, tak co do charakteristických karikatur postav (až na Draca, ten je roztomile vykreslen jako přehnaně velký srab). Velmi se mi zamlouvá, že autorka doslova rozdělila vodu a olej. Je tady ten tah, který chceme ve snarry všechny - ta vzájemná přitažlivost. A je tady ten fakt, že se nesnáší. A oba principy pracuji dohromady. A Brumbál... další skvělá karikatura. Nádherně se nesnáší se Severusem (přeloženo Severus ho nesnáší), protože Brumbál tíhne k tomu ignorovat logiku ostatních (Severusovu) a udělat si všechno podle sebe (logika Brumbálova citronu). A kdo myslíte, že vyhraje? Samozřejmě Brumbál. (Sice zřetelně nakreslený, ale o nic méně vtipný tahoun příběhu.) Chcete dostat Pottera a Snapea do jednoho domu? Brumbál zařídí! Chcete, aby se Snape kroutil před Potterem? Brumbál zařídí! (A není to zařízení hloupé nebo nemotorně složité. Prostě je to vtipné!) Jsou doznání, která mě iritují - že Harryho a Severuse autorka plácla dohromady i přesto, že by spolu nebyli ani v té povídce, nebýt toho důvodu (tady je to Snapeovo upírství). Ale tady prostě... ne. Možná proto, že autorka to ŘEŠÍ. Nedělá z toho "tak jako normálku, a tu máte, chtěli jste je spolu, tak jsou". Ona si ty kroky uvědomuje a nechává čtenáře znát, že sije uvědomuje, a uvědomuje o nich tak i čtenáře. SPOILER: (Though, the blood was really what made him want more than blood, if he was being brutally honest, which he was.) KONEC SPOILERU. Takže i když Snape přichází o vládu nad svým racionálním já, racionální já neztrácí, nenechá se zotročit svým upírstvým, ačkoli jeho protivné racionální já dostává čím dál tím menší slovo. (A kdo si to chce doplnit, doplní si: proč asi? - A kdo nechce, čeká jako já, co se Snapem, pravým Snapem, neukrytým za fanouškovskou potřebou dostat ty dva k sobě, která se odívá do roucha upírství a jeho pravidel, autorka udělá. Nechá ho taky se zamilovat?) Severusův vnitřní upír... co k němu říct? Je to tak rozkošná, sobecká bestie! SPOILER: A když Snape Pottera nemá rád? A miluje svůj Zmijozel? A stane se upírem? A je naštvaný, protože jeho pud mu velí se s Potterem pářit? A Severus - ten racionální - nechce? Ale pud ho přeřvává? A on má pořád rád Zmijozel? A je to pořád Snape? Který je taky věčně naštvaný? A má k tomu dvakrát tolik důvodů? A má rád Zmijozel? A nemá rád vlezlost a dotírání? - Draco, twenty points from Slytherin for harming another student, fifty points for managing to wander the dungeons! KONEC SPOILERU. Ou-ou-ouuuuu, chvíli to vypadalo, že se to autorce rozjelo tak moc, že už se neobjeví. Příběh se jí rozplizl. Naštěstí tímto komentář ukončit nemusím. Když se překlene ta strašně nudná doba, kdy jako by ani autorku nebavilo, co do té klávesnice datluje (ne, pardon, ji to asi bavilo, jinak by toho nebylo tolik), zase se tam dají nalézt náznaky objevení se. Naneštěstí - už jenom náznaky. (A to dokonce opomíjím fakt, že nesnáším, když se autorky přizpůsobují stylem: Kdo Harryho připraví o panictví? - pokud to dělají inteligentně, budiž, dají se přivřít obě oči, ale tohle? Fuj!) Takže ano, autorce se podařilo zamotat v první polovině do efektu pasti, která nad ní sklapla. Je mi líto. K pokračování se nemám (A navíc je nedokončeno).”
Přidělené hodnocení: 3 Dne: 2014-01-29 14:52:08