Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Za zdmi Wiltshiru je vcelku standardní povídka, v níž se autorka závěrem snaží odlišit od obecného schématu – což se jí i daří, osobně považuji epilog za nejpovedenější kapitolu povídky. Formální stránka povídky je slušná: Andie je vypsaná, její jazyk se čte vcelku dobře, je civilní, nepřekvapující, nespecifický. Hovorové výrazy jsou výjimečné. Gramatika je velmi slušná, u většiny kapitol v toleranci (má však tendenci své chyby opakovat, připadá mi to tedy spíše jako neznalost některých pravidel než klasická nepozornost). Autenticky zachovaný překlep v upoutávce. Struktura kapitol je nepřekvapující, oceňuji, že každá má svou (alespoň maličkou) zápletku, kterou vyřeší, stejně klasicky je vystavěna i celá povídka. Vadila mi však změna POV několikrát za kapitolu, někdy i uprostřed jednoho odstavce. Problém mám s psychologií postav – autorka první polovinu věnuje podrobnému vylíčení, jak moc je Draco příšerný - a ne že by kanonický Draco nemohl takový být (i když je to lehce přehrané), ale pro model „je k pomilování, stačí ho blíž poznat“, pro jeho změnu v chování to nereálné je (jak jeho sprostota, tak i ta pozdější sladkost). Angelica je postava příliš šedá, než aby mě mohla začít zajímat. Nelogická mi připadala její vstřícnost v poslední části povídky po té vší sprostotě. Neuvěřila jsem tomu. Její etika zdravotníka i kolegialita byla mimo, její chování nebylo logické ani konzistentní, i když nebyla až taková katastrofa jako tenhle Draco. Zajímala mě Narcisa, to tajemství za jejím stavem – jehož vysvětlení mě neuspokojilo. Psala jsem už, že se mi líbil epilog – jo, líbil, jen se mi nelíbilo, že nekorespondoval s povídkou. Až v něm jsem se dočetla, že to zřejmě mělo mezi Dracem a tou myškou jiskřit. Problém je, že jsem ho tam nepostřehla, přestože právě takové jiskření miluju. Děj mi tedy díky nelogickému chování postav připadal nelogický – jako ostatně u všeho, co jsem u andie zatím četla (mít svůj plán děje je nepochybně nutné, ale buď ty motivy postavám dám, nebo musím své plány změnit, andie má, zdá se mi, ve zvyku jet podle plánu bez ohledu na logiku postav, které pak působí neživotně, jako loutky). Neseděla mi faktografie – ani z nemocnice, ani z domácího ošetřování. Byly to maličkosti, z kterých bylo až příliš zřejmé, že autorka o tom nejen neví nic z vlastní zkušenosti, ale ani nepovažovala za potřebné si o tom cokoli přečíst. Angelice vadilo, že je považována za služku, když je ošetřovatelka, ale chovala se jako služka (protože autorka o ošetřovatelství, jeho etice, postupech, teorii neví vůbec nic), navíc žárlivá odvrhnutá služka. Tenhle příběh je urážkou ošetřovatelství. Přesah… no, od tohoto typu krátkých povídek nemá cenu očekávat příliš. Líbila se i myšlenka, že když jsou lidé příliš odlišní, tak nemá vztah cenu i přes přitažlivost (která tam zřejmě měla být, zdá se). Polemizovat by se dalo s přesvědčením, že lidé jsou neměnní – v osmnácti rasista, vždy rasista :) Nelíbila se mi ignorace ošetřovatelské etiky. Celkově se mi tedy spíš nelíbila, připadala mi plytká, nudná, nelogická. Velmi trapné mi připadalo vydírání čteností – nepodezírám andie z takového intelektového deficitu, aby si neuvědomila, že nutí čtenáře ke klikání, nikoli k větší čtenosti – jak může mít z takového podvodu radost? Hodnocení: Příběh: originalita zápletky 3, styl 3, gramatika, stavba vět 4, struktura 3, postavy 2, děj a faktografie 1, přesah – 3, celkový dojem – byla by to 2, ale za to vydírání snižuju. Celkem to vychází na 2, 5, zaokrouhluju nahoru.”
Přidělené hodnocení: 3 Dne: 2014-08-26 11:38:00