Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Mám zdaleka nejraději prvních několik kapitol této povídky, protože prostě podle mého je v popisu negativních stavů svých postav Northern skvělá. Deanovy myšlenky po Castielově, po té co zabil Castiela, ty mi braly dech. Pak následuje taková adventure, blízká diptyhu Forgotten/Flight, v němž Dean se Samem hledají místo, kam andělé odcházejí po smrti. Ve chvíli, kdy jsou úspěšní se to mění ve skoro pohádkou fantasy. No a pak se objeví na chvilku i Bůh, dřív než v kánonu. Sparowin Bůh se mi moc líbil. Takový měl být i v tom kánonu. Takže začátek za pět. Zbytek mezi lavíruje mezi trojkou a čtyřkou, ale pocitově spíš čtyřkou, protože Sparow já odpustím i to, co se mě osobně na ní nelíbí. :P / Zas je to tady, změna názoru. Nemůžu si pomoct, čtu podruhé a Into The Fire já prostě miluju. Nejspíš se mi tam nějak daří milovat i věci, co mě jinak štvou. Říct mi někdo, že budu milovat slashovou fanfikci obsahující fantasy draky, květinový symbolismus s nulový explicitním obsahem, nejspíš mu neuvěřím, ale ta Deanova deprese mě prostě rozkládá na prvočinitele. Zvyšuju na pět.”
Přidělené hodnocení: 5 Dne: 2016-10-10 00:13:20