Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“4-5. Tak nějak vím, že emocionálně ujíždím na temných příbězích, ale z tohohle jsem měla strach. Uběhlo pět let od rozvodu na pláži a čtyři roky, co Charlesovo sídlo dobylo Bratrstvo. Charles je držen v zajetí a v pohodlí v bezpečném domě. Mezitím bylo lidstvo poraženo a jeho podstatná část zničena. A Erik se vrací. Jak z tohohle bodu chcete vystavět hodnověrně jakýkoli vztah mezi diktátorem, který je původcem celo genocidy a takovým humanistou jako profesor Xavier. Nicméně jsem měla nakonec při čtení pocit, že to až překvapivě funguje. Jde o klasický Charlesův POV a Charlesovi pocity jsou vesměs správně dichotomní. Charles vyjednává ústupky s tím jediným, co má, což je vlastně už jen on sám. Plánuje atentát na diktátora, který mu každý večer předčítat. Tuší, že není dostatečně racionální, aby dokázal mít s někým sex a vůbec se u toho emocionálně nezapletl. Takže tu uhýbá, tu ustupuje. Vzato kolem a kolem, by to celé fungovalo, i kdyby Erik měl na svědomí i jen něco menšího než největší genocidu lidstva, což je věc, která se odpouští fakt špatně. Nicméně, celé téma, jak jsem ho popsala v úvodu bylo dané výzvou, na jejíž podnět tahle fanfikce zvykla. Vzato kolem a kolem si autorka s tématem poradila dobře. Jo a chybí konec, ale věděla jsem to od začátku. Zas mě jednou někdo přiměl vymýšlet vlastní konce, jakože jsem si aspoň dva vlastní průběžně během čtení vymyslela, nicméně to, co je, je vlastně až překvapivě hodnověrné. Takže dávám lepší čtyři body z pěti. Je možné, že mít silný konec, bylo by to i pět. Jenže... nebo taky ne. A ten konec to nemá.”
Přidělené hodnocení: 4 Dne: 2019-03-25 13:41:47