Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Začátek se mi líbí, má docela spád a karty jsou rozehrané dobře. Líbí se mi idea, že vězení je tak prosycené černou magií, že má téměř vědomí a pobyt v něm je nepříjemný i pro strážné, ne jen pro vězně. Líbí se mi, že Snape je schopen tuto silně magií napuštěnou realitu využívat a po vězení se myslí pohybovat, ovšem po té, co dojde k první konzumaci vztahu, se příběh začíná zamotávat a rozplizávat: objevuje se jakási dívenka zanechaná zde svému osudu odborem záhad, Harryho někdo uspí, aby mu ukradl Snapeovy vzpomínky, Harry trošku pracuje na Snapeově obhajobě (ale intimně už se nestýkají), Snape ho zaškoluje do nitrobrany, ale je u toho stále stejně nepříjemný jako ve škole, do toho řeší nesnadné ukončení vztahu s Ginny... na mě je to moc načatých linek; čtivosti neprospívá množství nešikovně formulovaných vět, někdy není úplně jasné, kdo pronáší jakou přímou řeč. Kostrbaté čtení. V poslední kapitole jsou ovšem všechny zdržovací vedlejší linie utnuté (nemrzí mě to) a vyústění příběhu vůbec není špatné, třebaže je v porovnání s předchozími kapitolami nebývale stručné (díky bohu za to, ovšem). (A osobně nejsem nadšená ze všech těch evidentě filmem inspirovaných scén - loděnice, Godrikův důl... na můj vkus moc neknižního fánonu.)”
Přidělené hodnocení: 3 Dne: 2021-07-06 15:37:41