Invictus: Neporažený

  • Autor: StarCrossed
  • Překladatel: Adelaine
  • Fandom: Harry Potter
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: Harry Potter/Severus Snape, Brumbál, Voldemort, Smrtijedi, OC, Brumbál, Ron, Hermiona
  • Rating: 18 +
  • Slash: ano
  • Dokončeno: dokončeno
  • Počet kapitol: 59
  • Shrnutí: Severusův úhel pohledu na epické dílo Noci v zahradě Getsemanské. Když Temný pán zajme Pottera, Severus je nucený dělat vše pro to, aby chránil Pottera, zatímco musí zůstat v přízni Pána zla.
  • Klíčová slova: rape, non-con, angst, explicit, hurt/comfort, stockholmský syndrom, drama, trilogie, slash, věznění, drogy, trénink, lektvary

Hodnocení čtenářů:

Haluzka:
“Povídku jsem četla dvakrát, podruhé jsem četla souběžně s Nocemi (a všem vřele doporučuji číst oba díly buď v těsném závěsu nebo právě souběžně). Díky tomu také nedokážu Invicta hodnotit samostatně, přesto se o to alespoň částečně pokusím. Naprosto chápu ty, kteří Invicta odloží pro přílišnou krutost. Ačkoli dílo postrádá, nebo minimálně silně obrušuje tolik konzroverzní monotónnost nocí, větší dynamika příběhu je daná brutální surovostí uzavřeného světa smrtijedů, kterému vládne Temný Pán. Invictus je Severovým pohledem na tři měsíce zajetí. Chaotičnost děje a zdanlivá nelogičnost chování postav z Nocí je pryč. Místo ní procházíme událostmi ve společnosti chladně kalkulující (a já se nebojím říct choré) mysli téměř génia, kterým se Snape v honbě za uznáním a později snahou ochránit vlastní i Harryho život stal. Invictus spojuje celé dílo v místy až nechutně (doslova) realistické psychologické drama s příchutí (i pachutí) sexu, násilí a obsese. Autorka je zjevně velice inteligentní a vzdělaná osoba. Mistrně si pohrává s mnohdy až filozofickými úvahami ohledně morálky či osudu a schopnosti jej ovlivnit, zamýšlí se nad podstatou hrdinství nebo sexualitou v kontextu místa i času a v neposlední řadě zkoumá lásku, její podoby i tenkou hranici mezi láskou, nenávistí, závislostí a obsesí. Pokud vám tento seznam přijde vyčerpávající, tak vězte, že jsem určitě na něco zapomněla. Ačkoli dej může působit monotónně, právě díky opakujícím se scénářům, kdy jsou ovšem jednotlivé repetitivní akty vyobrazeny neustále novým, neuvěřitelně kreativním způsobem. A právě díky oné ubíjející nudě je neuvěřitelně jednoduché pozorovat posun ve vztahu ústřední dvojice. No, posun. Na každý krůček dopředu připadají dva zpět, tři doprava a jeden úhyb v nahodném směru. Vypíchnout musím i fakt, že je to zjevně nejkanoničtější fanfikce, kterou jsem kdy měla tu možnost přečíst. Od Harryho a Snapea, přes Voldemorta, sestry Blackovy, Rona, Hermionu... až po Brumbála a domácí skřítky. Dokonce i Harryho zamilovanost do Ginny a Severova - říkejme i tomu laska - k Lili dokonale zapadají na své místo. Potlesk, prosím. Poslední věc, kterou nemůžu, ba přímo nesmím opomenout, je sex. Ne jen samotné sexuální scény, které jsou bravurně vykreslené ve všech myslitelných podobách, nebo lépe prožitcích, těch extrémně odporných i neskonale vzrušujících, ale i úvahy nad sexem, sexualitou a ošemetnou otázkou konsenzu. Sex tu není přehnaně dokonalý a i ty opravdu pozitivní a uvolněné scény občas končí nechtěným kopancem (komu se něco podobného nikdy nestalo nejspíš málo souloží). Autorka také rozlišuje mezi fyzickým a psychickým potěšením - nerozlišování těchto dvou věcí osobně považuji za velký nešvar mnoha "drsnějších" povídek, kde si oběti užívají znásilnění nebo se přes podobnou zkušenost jako mávnutím kouzelného proutku přenesou. Jako já vím, je to v podstatě porno a hra na znásilnění je oblibená fantazie, ale chápeme všichni ten rozdíl mezi hrou na znásilnění a znásilněním, že ano? Osobně bych hodnotila Noci na 4 a Invicta na 6 z pěti bodů, dohromady tedy jasná 5 (ačkoli v mém srdci stále nic nepřekonalo Čajovou ságu).”
l.enik.c:
“Noci v zahradě Getsemanské z pohledu Severuse Snapea. Dokonalost. Doporučuji přečíst co nejvíc bezprostředně po první části, protože pak všechny detaily zapadnou krásně na své místo. Pro mě nejlepší bylo číst to souběžně. Naprosto přesně takhle si představuji Snapea a po této povídce je pro mě těžší číst v jiných povídkách méně kanonického Snapea. V Nocích člověk vidí jen toho bastarda, který se chová jako parchant, jen stěží dává najevo, co si myslí, pečlivě skrývá své emoce, spíše se můžeme dohadovat, co si asi tak myslí, proč se chová jak se chová, co jen hraje a předstírá. Ve druhé části se všechny tyto věci odkryjí. Nechci moc spoilerovat, byla by to škoda, ale přece jen mi to nedá nepoznamenat jednu věc. Jestli to celé dílo má nějaký nedostatek, tak na můj vkus se Severusův postoj a vztah vůči Harrymu změní příliš radikálně v příliš krátkém čase. Ale to je jen drobný detail a neříkám, že to v reálu není možné, nejspíš. Za zmínku stojí i to, že se nejedná pouze o převyprávění stejného příběhu z jiného pohledu, ale objevuje se zde spousta originálních scén. Kdybych mohla, dám třeba i desítku.”
FemmeFragile:
“Když jsem se po dočtení Nocí dozvěděla, že Invictus bude z pohledu Severuse, srdce mi zaplesalo radostí, protože jestli mám něco ještě raději než číst snarry, tak číst snarry optikou Severuse. Jeho myšlení ve stylu "spasím svět, ale budu se u toho chovat jako kretén, aby to nikdo nepoznal", je pro mě absolutně neodolatelná záležitost, a přesně toho jsem se v Invictovi dočkala. Kayle se podařila naprosto mimořádná a neobyčejná věc: napsala Severuse, který je ještě mnohem severusovatější než kanonický Severus. Je to hajzl, má za sebou temnou minulost, která probleskuje na povrch ve chvílích, kdy ho ovládne agrese, strach nebo obojí zároveň, bojuje se svými démony a někdy nevyhrává. Ale po celou dobu prochází proměnou, kdy se z něj stává lepší člověk - ne proto, že by nikdy víc nedělal chyby, ale proto, že už je NECHCE dělat. Navzdory tomu, jak je příběh dějově propracovaný, je to nakonec posun Severusových pocitů a ne zápletka, co dělá tenhle příběh výjimečným a staví ho nad ostatní. Ohledně zápletky bych technicky vzato ještě měla pár námitek, ani po dovysvětlení ze Severusovy strany nejsou některé dialogy ani dějové linky úplně jasné a občas jsem se ztrácela, ale to všechno je pro mě podružné ve srovnání s tím, jak moc jsem si užila vzájemné Severusovy a Harryho interakce i autorský styl podpořený velmi vydařeným překladem. K téhle povídce se vrátím, a nebude to jen jednou. Vím, že se pro mě stane jednou z těch, po nichž se "něco" změní a už se to nikdy nevrátí zpět, a je to tak jedině dobře.”
Extasy:
“...”
Fleur Tera:
“...”
lymmet:
“A to jsem si myslela, že přesně vím, co se tam dělo, vždyť už jsem to četla z Harryho pohledu... Skvělá povídka.”
Cora:
“Dtto Noci v zahradě. Navíc - pokud jsem si někdy myslela, že má nějaký autor ff svůj příběh dějově skutečně promakaný a v hlavě nalajnovaný JEDNU CELOU (a nikterak krátkou) další povídku dopředu... tak Kayla mi ukázala, zač je toho loket. Nevěřila jsem, že druhá kniha z této trilogie bude mít co vyprávět - vždyť jde jen o jiný POV, heršvec! No... a to jsem se tedy spletla. A Adelaine - bezbřehá úcta a obdiv k tvé vytrvalosti v překladu, děkuji!”
Zástupkyňa:
“.”
assez:
“...”
kami:
“Skončila som osemnástou kapitolou. Nedalo sa. Ale oceňujem veľkú snahu prekladateľky a prvých desať častí som si naozaj užívala. Keďže sa stalo to isté, čo pri Slimčinom preklade Until Proven, hodnotím rovnako.”
Benny:
“Platí to samé, co jsem napsala u Nocí, prostě láska...Navíc se těším jako malé dítě.Vždycky mne zajimalo, co se Sevovi prohání makovicí.”
Mrmla:
“...”
mariaa:
“...”
finde:
“první díly jsou drsnější než šmirgl papír”
Adelaine:
“Dočten originál. Jsem nadšená a nemám slov. Velice kánonické, velmi zachovány charaktery postav. Příběh plný intrik mezi Smrtijedy, Voldemortem, Snapem a Brumbálem. A Harry, který se, bohužel, ocitnul uprostřed jich všech. Zápletka psaná z pohledu Severuse, takže tápete a dohadujete se s ním, co tím vlastně kdo chtěl říct. Jedno z nejlepších děl, co jsem kdy četla.”
belldandy:
“-”