Profesor Morous

  • Autor: Casiopea
  • Fandom: Harry Potter
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: Severus Snape, Hermiona Grangerová
  • Rating: Objeví se i něco málo pro 15+
  • Slash: ne
  • Dokončeno: dokončeno
  • Počet kapitol: 31
  • Shrnutí: Voldemort pomalu ale jistě upevňuje svou pozici a jeho stoupenců přibývá. Co na tom, že většina z nich se k němu přidává ze strachu? Po smrti Albuse Brumbála se ředitelem Bradavic stává jeho nenáviděný vrah Severus Snape. Fénixův řád je téměř rozprášen, Harry a jeho přátelé marně pátrají po dalších viteálech. Ve chvíli nejhlubší beznaděje kdosi navrhne zoufalý plán. Poslat do Bradavic nového profesora, který se pokusí o nemožné – získat důvěru Severuse Snapea a vymámit z něj plány Temného pána. Jen jeden člen Fénixova řádu je dostatečně chytrý, aby mohl obstát. Hermiona Grangerová. Merlin jí pomoz! Upozornění: Tak trochu AU (hlavně použití některých lektvarů a kouzel), odehrává se po zničení čtvrtého viteálu, inspirace světem Elysejského klíče Alice ORealy
  • Klíčová slova: snamione, mnoholičný lektvar, rituál

Hodnocení čtenářů:

Luci.e.n:
“ÚŽASNÉ.”
Salome:
“U této povídky jsem lehce rozpačitá. Rozhodně je to dobře napsané, zřídkavé pravopisné chyby neurážely (snad až na Lili), jazyk byl nápaditý, poetický – snad až příliš, to je ale velmi subjektivní. V každém případě jde o těžkou romantiku, což, podle vkusu čtenáře, může být klad i zápor, vyberte si. Romantiku rozhodně kritizovat nebudu, protože je to zde znak žánru (nebojme se to říct – je to červená knihovna) a v rámci tohoto žánru to rozhodně patří k tomu lepšímu. Čtenářky zpočátku vytýkaly nepřesnosti ve faktografii, a ty tam skutečně jsou (příklad - proč by jí měl mnoholičný lektvar způsobovat problémy po pár dnech, když mladý Skrk s tím vydržel až téměř do konce školního roku?). Já mám sice ráda, když se jich autor vyvaruje nebo když vysvětlí, od čeho se odchýlil a proč, ale nebudu puntičkář. Autorka chtěla vypsat své pocity a nechtěla neustále vše ověřovat. To je legitimní, i když trochu pohodlné (zvlášť v době existence internetu). Více mi vadila, a to hned na začátku, nelogičnost v psychologii postav – fakt byl Snape takový pitomec, aby si povídal s Brumbálem v nezabezpečené ředitelně? No, když mu nevadili Smrtijedi na hradě… Výchozí zápletka byla jednoduše slabá. Bylo až příliš zřejmé, že autorka má v hlavě něco jiného a že zápletku potřebuje jen jako prostředek. Na druhou stranu uznávám, že byla originální, jen poněkud prohrála souboj s logikou… Pojetí magie, včetně nitrozpytu je převzaté z Elysejského klíče. Nic proti – jen by bylo fajn to uvést. Můj dojem z toho je rozpačitý – na jednu stranu se mi to nechce kritizovat, přestože mi pojetí mysli jako domu Alice ne úplně vyhovovalo. Jenže u ní jsem to brala jako zajímavý nápad a povídku jsem hodnotila jako celek vždy skvěle. Tady, možná právě proto, že to není nápad autorky, ale věc obšlehnutá, mě to lehce iritovalo. Možná je to nespravedlivé, ale je to můj subjektivní pocit. A pokud jde o další použitá Alicina zaklínadla… vadilo mi tam zejména to, s jakou samozřejmostí autorka předpokládá, že je všichni musí znát. Nemusí. Začlenění faktů z jedné fanfiction do druhé bez upozornění, jako by šlo o kánon, a zejména - bez poděkování – mi jednoduše vadilo. Na druhou stranu jsem si povídku užila, protože je psaná skutečně čtivě. Hodně se mi líbilo rozčilení Snapea v 16. kapitole, když zjistil, že Hermiona nekontaktovala Rona, velmi uvěřitelná a skvěle napsaná reakce. Byly tam scény, které se romantické části mé duše dotkly – třeba rituál v té další, to byla rozhodně nejsilnější scéna, vlastně silnější než to, co následovalo. Těch silných momentů je tam ale více, výborný zde byl Harry, vcelku uvěřitelný byl i Ron nebo Minerva. Těm vedlejším postavám se autorka příliš nevěnuje, což je samozřejmě důsledek zvoleného žánru, ale tam, kde se mihnou, tak sedí. No a největší oříšek. Severus. Zpočátku je vcelku uvěřitelný. Pak už je úžasný, tedy takový, jaký by ho autorka chtěla mít. Ne, nevadí mi až tak že má rád – protože on mít rád umí. Ale přeci jen se mi ten vývoj zdál příliš překotný, příliš „cituplný“. Ještě ke vtipům – nevím, zda je dát do kladů či záporů. Ty vtípky se mi totiž na jednu stranu skutečně líbily, jenže… někdy mi nesedly k postavám a/nebo k situaci (moc mi třeba nesednou ke Snapeovi pubertální vtípky typů „to pošlu do Denního věštce“) Takže přestože jsem si břitkých dialogů plných vtipů užívala, nepřesvědčily mě. Rozhodně je to ale povídky, kterou lze doporučit – jen od ní nesmíte čekat něco jiného, než může dát. Je to literatura, která si nedává za cíl znázornit svět, ale saturovat emocionální potřeby autorky i čtenářů. Na tom přece není nic zlého, zejména, pokud se to podaří napsat kvalitně. Takže, jestli je tahle nejslabší, tak si určitě budu muset přečíst i ostatní.”
kami:
“Chcela som, nedočítala som. Tá romantika to u mňa zabila.”
Lucie:
“Přečteno jedním dechem. Lehounké propojení se světem EK prostě sedí. Moc dobrá povídka.”
Amarilli:
“Brilantný nápad, ktorý bol spracovaný nadanou autorkou. Držalo ma to od začiatku do konca.”
mayla:
“Veľmi zaujímavý nápad, už len zaň si Casiopea zaslúži 5ku :)”
Rebeka:
“Mile :) Misty trochu moc preslazene, ale pekne se to cte.”
Keiko.kei:
“Ano Severus byl chvílemi (hlavně od druhé půlky) dost sladký, ale když to člověk trochu pomine, stále mu zůstala ta jeho ironie a sarkasmus. Bylo to poutavé a za přečtení to určitě stojí! Zaheslovaná povídka jde snadno odheslovat - v úvodu autorka píše, že je to vždy jméno povídky...”
Luna Snape:
“rozhodně zajímavá povídka”
niktoska:
“jedným slovom BOMBA”
Chavelierka:
“Po dlouhé době snamionka, která chytne od prvního písmenka a nepustí do posledního. Sem tam cukr, ale ten mi nevadil, naopak sypal se kde měl. Tahle povídka by měla nést varování, silně návykové a pozor na zamilování do profesora Snapea. :-D Vřele doporučuju. Ps.: za jednu zaheslovanou kapitolu nemůže autorka, ale pravidla webu. Heslo autorka pošle obratem na email. Sice není nevyhnutelně nutné ji přečíst, ale ochudíte se o hodně”
ZJTrane:
“Úplne skvelá poviedka. Pohltila ma tá zvláštna atmosféra.”
angie77:
“Moc sladké a úvodní zápletka mi připadala málo uvěřitelná. Autorka psát umí, ale tohle je jedno z jejích slabších dílek, řekla bych.”
Neferet:
“Tahle povídka se mi moc líbila. Nádherně vtáhla člověka do děje :-)”
Fleur Tera:
“Do prvej polovice som nemala námietky. Chytilo ma to hneď od začiatku a nepustilo až po tú nešťastnú zaheslovanú kapitolu. Veľmi čtiví príbeh, ja rozprávanie a predstava ďalších dní profesora v učebni elixírov ma pripútali ku kreslu a nedokázala som sa odtrhnúť. Potom ma to ale trochu sklamalo, no. Nabralo to ten istý spád ako väčšina poviedok na túto tému. A zaheslovanosť nemám rada, aj keď si každý ten vynechaný kúsok domyslí.”
Sargo:
“Ano, bylo to na mě moc romantické, moc sladké a moc... všechno... ale když ono to bylo tak čtivé, skvěle napsané a vtahující, že jsem to celé přečetla jedním dechem. :-) Bod dolů za tu zaheslovanou (zbytečně) kapitolu, která mě otrávila až na půdu (i když se nakonec ukázalo, že v kontextu nechybí, páč to bylo jasný :-))”
Nade:
“???”
GwenLoguir:
“pekné, neviem sa rozhodnúť medzi 4 a 5... kvôli istým drobným nezrovnalostiam...”
Slythoryn:
“Casiopea mě nepřestává překvapovat. Naprosto mě vtáhla do děje tak, až jsem zapomněla jíst. Je zajímavé se podívat, jak vlastně funguje ten tajemný jazyk Zmijozelštiny.”