fanfiction čtenářský deník

Chasing The Sun

Vloženo: Keiko.kei2013-01-16 23:33:37

Hodnocení průměr: 88%Celkový počet hodnocení: 8

Hodnocení čtenářů:

“..”

   Přidělené hodnocení:  5       Dne: 2020-07-01 14:47:19

“Je to příběh, který mě neskutečně vytáčel. A taky neskutečně bavil, dojímal, a hlavně nepouštěl. Má své výborné stránky, v lecčems jej považuji za jeden z nejlepších, co jsem četla – o to víc mi ale vadily nedostatky, jimž se dalo vyhnout. Hned na začátku mě iritoval „starý kozel“ (později nahrazený „ starcem“) v myšlenkách Snapea a některé anglikanismy. Přesto jsem kvůli doporučením četla dál a nejsem si zcela jistá, zda to nebyla chyba. Nepochybně je to slušná povídka, dost čtivá , ve své prostřední části napínavá, autorka se skutečně snaží vystihnout psychologii. A spoustu čtenářů i přesvědčila, mě merlinžel ne. Námět je na první pohled obvyklý, ovšem pojatý z hodně originálního úhlu pohledu (5). Úroveň jazykového stylu byla v angličtině zřejmě výborná, nicméně časté kostrbaté věty, z kterých je dobře rozpoznat struktura věty anglické, ale nikoli české, mně hodně rušily. (Inspekce na přeměňování, kterou viděla, byla naprosto k popukání, ale způsobilo to, že v Umbridgeové ještě vzrostla odhodlanost./ ale když dokončil drhnutí obličeje hrstí sněhu a snězení jeho malého množství / A žádný ho nezastavil před ucházením se o zmíněné místo/ a on ji po otočení oblažil ironickým pohledem/ Nebylo to, jako by utajování věcí bylo pro něj výzvou./ ale byl tak zatraceně unavený čelením faktu/ byla příliš důležitá na riskování její ztráty./ Přál bych si, abys tohle neudělal nezbytným/ roky dopadal špatně při každém argumentu – na česky fakt argument není hádka./Neviděl jsem smysl v nadnášení dalšího zbytečného nápadu./ mohl si užívat své bastardství) Některé věty jsou kvůli překladu až nesrozumitelné (Dejte mi vědět, pokud jeden z vás bude chtít dávat smysl.“/ A tím tu volbu stáhli.- zřejmě namísto utvrdili, upevnili, fakt netuším.) Styl tedy 2. Formální stránka je hodně slušná, gramatika nadprůměrná -ojedinělé chyby ale mají soustavný charakter svědčící o neznalosti jevu, nikoli o nepozornosti (Obzvláště víc, než Umbridgeová./ Nevypadal tak naštvaně, jako jeho manželka/čárky před „a“ a „nebo“ jsou zcela náhodné, nikoli podle toho zde jde o slučovací či jiný poměr). Vadily mi také někdy až vulgární nespisovné výrazy mimo přímou řeč, ty do psané er formy jednoduše nepatří (Trelawneyová pravděpodobně dostane vyhazov; Ron Hermioně sdělil, že kontrola na hodině věštění byla docela průser/většině děvčat se ten zmrd líbil/ Vůbec si neuměla představit, jak si spolu sednou a pokecají./ Nemyslel si, že má Draco koule na to, aby někoho zabil/ Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy přečural Brumbála). (3) Příběh je vystavěn logicky, cliffhangery v únosné míře (5). Poněkud mám problém s dějem: Loten hodně vychází z kánonu, a napravuje všechno, co považuje za špatně vymyšlené. U žádného jiného autora jsem ještě neměla tak silný pocit, že říká „Podívej, Rowlo, jak jsi to udělala blbě, a koukej jak to umím já!“ Za následek to má, v poslední třetině příběhu, téměř až nudu, přerušovanou nikoli akcemi, ale sexem. No, spíše sex, od kterého jsou vytrhováni takovými zbytečnostmi jako ničení viteálů. Autorka však nenechá nikoho na pochybách, že TOHLE fakt pro ni důležité není. (Opravdu má autorka pocit, že dobrý příběh potřebuje detailní popis všech možných sexuálních praktik a poloh? Tak moc podceňuje své čtenáře, nebo právě byla v hormonálním stavu, kdy na nic jiného nebyla schopna myslet?) Opravdu, ale opravdu mi leze na nervy přehánění mučení a zneužívání Smrtijedů. To je něco tak pitomě nelogického! Chápu potřebu autorky dělat ze Severuse chudáčka, a uznávám, že jde o velmi rozšířenou kravinu, ale to nic nemění na tom, že je to hloupost. Podivné vidění světa, kde Smrtijedi nejsou viníci, ale největší chudáčci, neustále bičovaní, pálení, pod Cruciatem, znásilňovaní – a proto zřejmě věrní až za hrob. Autorčina neobjektivita, kde zlo je obětí, zatímco skutečné oběti nejsou ani trochu důležité, anebo jsou dokonce hodny odsouzení, mě po celou dobu iritovala a kazila zážitek ze slušně napsaného příběhu. Malé nelogičnosti kánonu a běžné chyby fánonu zde autorka dovádí do absurdních závěrů. Nechápu, proč by k takovém zoufalství ponížení lidé nesáhli k zoufalému řešení. K zabití tyrana i za cenu smrti. Viděli jste někdy kočku zahnanou do kouta? Každý tyran ví, kde jsou hranice mezi cukrem a bičem. Strachem a kalkulací výhodnosti. Autorka to neví, asi není tyranem, fajn. Pokud si jeho myšlení nedokáže ani trochu představit, tak by o něm ale neměla psát. U údivu a rozhořčení nad tím, že bylo nutné Severuse protáhnout trestním řízením, jsem nevěděla, jestli se smát či plakat. Chápu, že je hezké vidět „Sevíka“ a „Hermi“ na ošetřovně, jenže to dobrému autorovi nestačí, že. Ne, opravdu bych netvrdila, že se autorka drží kánonu, zvlášť když si vzpomenu na jediné ze zachycených kanonických jednání Smrtijedů, kam Severus přišel s vlajícím pláštěm, hlavou vztyčenou – nikoli plazící se či stojící v předklonu, jak autorka pro vykreslení Toho-chudáka-trpícího-na smrtijedských-dýchánkách potřebovala. Fajn, budu respektovat, že to potřebovala, jen netvrďte, že se drží kánonu. Fakt ne. Ze Severuse se zde stal ukřivděný středobod světa, kterým se všichni v okolí zabývají – TOTO je rys MS, nikoli mimořádné schopnosti či snad dokonce ženské pohlaví (jak si myslí misogynky). Cílem Hermiony přestává být boj proti Vy-víte-komu, Harry s Ronem jednoduše neexistují, veškerou svou pozornost věnuje Mary, pardon, Severusovi. Nic jiného pro ni jednoduše neexistuje. Veškeré zápletky jsou podřízeny cíli – tedy aby Hermiona VIDĚLA – takže Snape zabije (podle Poppy čistě- a proto je postříkaný krví – o Avadě ještě neslyšeli –anebo že by při ní stříkala krev?), pak jde VYHLEDAT SPOLEČNOST, aniž se umyje, a to vše proto, že nechce o tom mluvit a nechce, aby to kdokoli věděl. Buď je to něco špatně se Severusem, nebo s autorkou. Cele je to zoufale nezralé – větu „věděla, že na světě nebylo bolesti nad zlomyslně míněné dětské přezdívky.“ může napsat jen ten, kdo nikdy žádný skutečný problém neměl. A ano, měla jsem ošklivou přezdívku, a ano, vadila mi. I autorka časem dospěje a zjistí, že jsou i horší věci. Nějak jsem nepochopila, proč je taková katastrofa, že Snape jako chlapec měl rád Lily – nevyplývá to ani z kánonu, hysterická reakce všech zúčastněných byla poněkud mimo. Je to nekonzistentní s tím, jak autorka popisuje Snapea jinde: rozhodně na mě nepůsobil jako hysterická křehká květinka. Tahle zápletka byla jednoduše pitomá. Nezralý pohled Loten mě iritoval i v tom, že aby někoho mohla ukázat jako dobrého, musí jiné zostudit – a nejen Siriuse a Brumbála, ale i Lupina, Rona, potažmo všechny Weasleyovy. Chybí jí nadhled, laskavost, schopnost uvažovat v souvislostech. Někdo zde napsal, že si autorka vyřizuje s nimi účty. Ale co jí tak hrozného provedli? Není přece rolí autora vyřizovat si z někým účty, ale snažit se co nejvíce pochopit postavy, dokonce i ty, jejichž POV nevyužívá, alespoň se snažit být objektivní. Nechápu, jak člověk, který dokáže tak skvěle popisovat psychologicky velmi uvěřitelný vývoj vztahu mezi Severusem a Hermionou, tak dětsky reaguje na křivdu, kterou mu Rowlingová způsobila tím, že své postavy neudělala dokonalými. Dobře zvládnutý je vývoj psychologie postav (v rámci výše uvedených mantinelů), hodně se mi líbila Hermiona, Harry, Ron. Severus byl napsaný hodně zajímavě – a v první polovině mi hodně seděl. Jenže autorka se příliš nechal unést svou litující láskou k němu - a co víc, přestože deklaruje, jak je emočně poškozený- dokáže přesně formulovat své pocity, naprosto ženským způsobem se stává Hermioninou nejlepší kamarádkou. (logika děje 2, logika postav 4) Na druhou stranu příběh má několik opravdu silných myšlenek, hodně se mi líbily záblesky suchého humoru. Výborné jsou interakce mezi učiteli, vlastně vše, kde se autorka odpoutá od Ten-snape-ale-je-chudáček-a-přesto-středobod-všehomíra. Mám dojem, že celkově je to příliš „ženské“, a to nezrale ženské, tedy „dívčí“ – ve smyslu nekonečného babrání se v citech a tendenci k lítosti a absolutní omluvě jedněch a odsudku jiných bez jakékoli lítosti či snahy o pochopení – ona nelituje ani těch, kteří se dobrovolně obětovali, a ani na nich nenechává nit suchou. Nemá nadhled, jen „fanynkovství“. Vím, je to běžné, jenže já jsem vzhledem k některým výborným úvahám dospěla k závěru, že by autorka mohla mít na víc. („přesah 3, celkový dojem 3) Jak to ohodnotit, když je to místy čtivé až strhující, zajímavě vystavěné, „opravující“ řadu nelogičností kánonu – a na druhou stranu místy utahané, zavádějící nové nelogičnosti, a navíc špatně přeložené?”

   Přidělené hodnocení:  3       Dne: 2014-06-11 15:21:48

“...”

   Přidělené hodnocení:  x ( k přečtení )       Dne: 2014-01-17 12:23:58

“...”

   Přidělené hodnocení:  4       Dne: 2014-01-16 18:22:25

“Mám obrovské nutkání napsat sem celou slohovou práci, protože těch věcí, které se mi při čtení honily hlavou, byla velká spousta. (A asi není divu, vzhledem k tomu, že se jedná o šedesátikapitolovou záležitost). Po strašně dlouhé době jsem otevřela Snamione a celou dobu žehnala a zároveň proklínala POPO, která mi tuto povídku doporučila, protože jsem byla na pár dní vyřazená z provozu. První polovina je pro mě naprosto dokonalá. 3D postavy a úžasný Snape, kterého autorka rozhodně nešetří. Anorektický, postižený žloutenkou, s křivými zuby a naprosto nesnesitelnou povahou. Hermiona je velmi (a v průběhu děje čím dál víc) OOC, ale to mi bylo zcela ukradené, protože v jaké povídce je Hermiona IC, že? Příběh je velmi těsně napasovaný na kánon, takže se devadesát pět procent událostí (obzvlášť z pátého dílu) odehraje tak, jak jsme zvyklí, ale tentokrát to sledujeme buď ze Severusova nebo Hermionina pohledu a to já moc ráda. Obrovským plusem je velmi zvolna a neuspěchaně se rozvíjející vztah, který (sláva Merlinovi) Snapea mění hodně pomalu a uvěřitelně a ani na konci z něj autorka neudělala tokajícího Nebelvíra. Druhá polovina trochu ztratila tempo, což je vlastně paradoxní, protože právě tam je nejvíc akčních scén. Asi bych to přirovnala k situaci, kdy si fanoušek nějakého filmu koupí "extended" verzi. Po jejím shlédnutí je mu jasné, že ta původní sestříhaná je mnohem lepší, ale je vlastně rád, že mohl vidět i ty scény, které jsou jaksi navíc, protože díky tomu, je ten příběh jaksi delší. Dává to smysl? :D Ještě takový postřeh, který asi nelze vnímat vyloženě negativně, ale autorka nesnáší Poberty, Brumbála a Lily Potterovou, takže si tu s nimi velmi drsně vyřizuje účty. :D Harry je tu poměrně upozaděný, ale musím říct, že mi to nijak zvlášť nevadilo. Musím dát pětku. Navzdory té občasné utahanosti a snaze dehonestovat řadu postav. Čtyřka by prostě byla vzhledem k těm všem nádherným scénám a propracovanému ději nespravedlivá. Pozn. Absolutně mě odstřelila bitva ve Velké síni. Snape se mění v něco jako Černého korzára. Umím si představit, že vidět to naživo, tekly by mi sliny. :D”

   Přidělené hodnocení:  5       Dne: 2014-01-15 08:10:21

“Bylo to tak dobré, že jsem ... zbytek musela dočíst v angličtině! Zvláštně pojatý Severus, v trochu jiné rovině, než si člověk uvědomuje.. Stejně tak mě nadchlo držení se kánonu co se týče hlavních dějových bodů (viteály,...) a nabídka alternativního řešení veškerých problémů. Za velmi přínosné a celkem ojedinělé považuji zapojení erotických scén tak, že člověka nevytrhávaly z děje (tedy... většinou!), a to i když jich nebylo zrovna málo... Nicméně, Lotenin Severus patří mezi mé nejoblíbenější! (spolu s Casiopeniným) Už se těším na opětovné čtení :)”

   Přidělené hodnocení:  5       Dne: 2014-01-08 08:09:04

“q”

   Přidělené hodnocení:  3       Dne: 2013-12-30 16:14:21

“Začiatok fantastický, s postupom sa objavovali aj chybičky krásy. Je to ako rozprávka pre dospelých (a sladké ako I Don't Wanna Miss a Thing od Aerosmith).”

   Přidělené hodnocení:  5       Dne: 2013-01-27 16:56:29

“Je to jedna z nejlepších povídek, co jsem četla...psychologické, emotivní, ironické... Autorka píše Severuse naprosto dokonale a já nedočkavě čekám na překlad každé další kapitolky!”

   Přidělené hodnocení:  5       Dne: 2013-07-17 23:49:41