Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Pokusím se na začátek pochválit: Tak, vzhledem k tomu, že úroveň ukazuje na malé dítě, tak je opravdu nutné ocenit skutečně pěkný sloh, s minimem pravopisných chyb (hlavně interpunkce), které se dají odpustit. Psychologicky je to naprosto mimo. Už od začátku - „kamarádství“ tříletého a ročního dítěte, hlavní hrdinka je papírová Mary Sue, její vývoj je absolutně nepropracovaný a nevěrohodný; pokud u Mary Sue má smysl hovořit o psychologii. Není sice míněno jako humor, ale některé momenty mě skutečně pobavily (a díky tomuj sem to dočetla): Voldymu říká „papi“, Voldík přestane páchat zlo a věnuje se výchově nadaného bejby, pak se jí svěří, že má strach... Velmi sofistikované pojetí nitrozpytu: myšlenky v hlavě jsou seřazené v šuplíčcích – 1 rok, 2 roky… A samozřejmě najde právě tu, kterou potřebuje. Jak jinak. Vždyť je to Mary Sue. A přerod k dobru…stačí se dotknout přívěsku jednorožce. A vyjde sluníčko. (Ale zrovna ta symbolikas počasím se mi líbila; ostatně když to prošlo Tolkienovi...) Je tam toho mnohem víc, ve vhodné společnosti a s lahvinkou něčeho dobrého si s ním užijete mnoho zábavy při hlasitém předčítání. Také to můžete vzít jako docela pěknou pohádku pro malé děti, protože jak jsem psala - na rozdíll od jiných příběhů s plochými postavami a bez špatky logiky, tohle má hezký jazyk. K druhému dílu jsem odvahu nenašla, nemám v sobě tu lahvinku.”
Přidělené hodnocení: 1 Dne: 2013-08-20 21:45:56