Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Tenhle příběh zaťal hluboko. Podobně jako třeba „The Wounding and Healing of Man“ je to hořkosladká povídka s ne-tak-docela happyendem, koláž poslepovaná stejnou měrou ze šťastných i smutných kousíčků, kde vše potřebuje svůj čas, a to jí dodává na realističnosti. Bard s Thranduilem překonávají fyzickou i duševní bolest, aby k sobě našli cestu, jen aby nakonec zjistili, že někdy může být největší překážkou člověka on sám. Bylo tu dost scén, u kterých jsem měla dojem, že glgám z čokoládové fontány a samou sladkostí puknu. Ale byly tu i dlouhé pasáže, u kterých jsem si připadala jako Bella Swanovic, když 3 měsíce seděla a zírala zdeptaně z okna (včetně toho slzodojnýho songu). Nejčastěji se ty dojmy mísily, protože v téhle povídce nic není úplně růžové, ale ani černé. Styl vyprávění je úžasný, vtáhlo mě to a donutilo cítit emoce s postavami, což je kumšt, před kterým smekám. Moc se mi líbilo vypodobnění vztahů obou mužů k jejich potomkům i k jejich práci. Autorka dovede mistrně vylíčit ducha a atmosféru místa a pravý význam slova „domov“. Milostné scény byly přesně takové – milostné; žádné popisování tělesných funkcí, při němž moje libido páchá sebevraždu, protože něco tak edukativního a totálně ne-sexy už nechce nikdy vidět. Plus body dávám za název povídky, šokujícího Elronda, tragikomickou etudu s vinným sklepem, Thranduilovy svačiny, Leggyho dislexii, Sigridinu tajnou lásku a poslední scénu s Legolasem, ze které jsem div nezačala laktovat.”
Přidělené hodnocení: 5 Dne: 2015-10-23 21:28:23