Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Myslím, že jsem nikdy nečetla víc frustrující povídku, než je tahle. Připadalo mi, že postavy vždycky jednaly tak, aby se jim stalo to nejhorší. To byl první důvod, proč jsem si rvala vlasy v chomáčích a uchylovala se k nočnímu přežírání. Hned v závěsu byla tichá útrpnost, s jakou Bard a Thrandy dovolili svým drahým polovičkám, aby je fyzicky i psychicky týraly. Já kdybych byla dvoumetrovej prachatej chlap, tak se na mě někdo třeba jen křivě podívá a sakramentsky to volituje. Ale to jsem já a já jsem hovado, ne jako outlocitný Thrandy. Což mě přivádí k dalšímu důvodu trhání vlasů: znásilnění, u kterých by mi vůbec nevadilo menší množství detailů. Namouduši jsem pak potřebovala delší sprchu než chudák Thranduil. Když se vypořádám s tím, že Bard není takový muž činu, jak jsem zvyklá, a že Thrandy je příšerná subinka, příběh se mi vlastně líbí a je zajímavý škálou pocitů a emocí pramenících ze situací, o kterých nečtu zrovna každý den. Dostane se mi v něm i oblíbených rodičovských výjevů a cáklýho kámoše Haldira. Ale doufám, že v budoucích kapitolách už autorka s tím trýzněním přestane, jinak skončím plešatá a tlustá.”
Přidělené hodnocení: 4 Dne: 2016-04-18 22:29:54