Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Like, like, like ... Ono to má hlavně na počátku a občas i později takové ty krátké kapitoly, co skoro ze zásady nesnáším. Myslela jsem si, že to nebude nic extra. Tři až čtyři dám. V lepším případě. No, to jsem se zas sekla. Tohle bylo extra. Skvělý Castiel, který fakt těžce nese, že už není anděl. Ze dna se přes stav vyrování postupně propracuje k chvíli, kdy si své lidství a pocity s ním spojené dokáže užívat. Skvělý Dean, co má rád koláče a sex. A přiznat si, že by mohl mít sex zrovna s Castielem mu sice dá trohu práce, ale zdaleka ne tolik, jako identifikovat, že to, co s ním má, by mohl být nějaký vztah, neřku-li vážný vztah, neřku-li ... sorry, ale to slovo na L je přeci jen pro holky. Takže zatímco Dean jede krásně v levelu "sex je jenom další způsob, jak spolu trávit volný čas", tak Castiel, třebaže nemá s lidskými zvyklostmi moc zkušeností, mu to prostě odmítá sežrat. Já tuhle fanfikci miluji! Rozsekala mě kapitola, kde měli poprvé sex, nebo ta, kdy Dean řekl "I love you" (víceméně jen nedopatřením), nebo ta, kde se museli rozloučit. Miluju ji, protože jsem si v ní ta "I love you" neskutečně užila. Protože jsem těm "I love you" věřila. Číst poslední několik posledních kapitol tak trochu bolelo, krásně bolelo. A ten konec byl tak pěkně hořkošťastný. Tohle mohu zakončit jedině parafrázováním slov Mishy Colinse: "Yus, moar destiel!" Prosím, víc, TAKOVÝCH destiel, víc.”
Přidělené hodnocení: 5 Dne: 2016-12-03 20:34:38